Já a teraristika

7. února 2015 v 17:52 | Matouš Pavlík |  Chov obecně
Tak jsem se po dlouhé době zase objevil na tomto téměř zapomenutém blogu a rozhodl se, že si zase jednou udělám čas na případné čtenáře a alespoň něco málo napíšu. V tomto článku bych rád hovořil o sobě samém a svých zážitcích v teraristice. Nyní probereme jednotlivé významnější zástupce členovců, kteří se za pár let vystřídali u mě v bytě (ať už vítáni či nevítáni ostatními jeho obyvateli, tzn. mou rodinou) a něco málo si o nich povíme...

Mé první větší kroky, co se týče teraristiky, vedly na Entomologickou burzu (setkání chovatelů a sběratelů bezobratlých za účelem prodeje či vzájemné výměny) v Pardubicích roku 2011. Byl jsem tehdy velmi nadšen, když jsem poprvé dorazil do ABC klubu ve Štolbově ulici, místa, kde se dvakrát do roka sejdou lidé, které spojuje společný zájem a v mnohých případech i životní styl. Dlouho jsem obdivoval všemožné entomologické potřeby či bedny plné skvostně vypreparovaných živočichů rozličných tvarů a barev. V jednom z koutů těchto tří místností jsem si všiml něčeho, co ve mně vzbudilo notný zájem - stolku s mnoha plastovými krabičkami plnými tmavého nakypřeného substrátu, v němž se to hemžilo obřími bílými larvami jakýchsi exotických brouků. Ihned se ke mně přitočil slovenský prodejce a začal do mě horem dolem ládovat informace stylu: "je to levné, nenáročné, kupte hned!". I nechal jsem se ovlivnit a s nadšením pozoroval, jak přemisťuje dvě obří larvy do zvláštní krabičky. U toho mne ujišťoval, že chov je naprosto jednoduchý, stačí, když budu chovnou nádobu čas od času zásobovat spadanými rozkládajícími se listy. Rovněž jsem se dozvěděl, že na konci jejich metamorfózy na mne čeká jeden z největších brouků světa - africký Goliathus orientalis. Svým nákupem jsem byl velice potěšen a završil jsem příjemné dopoledne také zakoupením několika kukel mého oblíbeného nočního motýla, hranostajníka vrbového.
Jak šel čas, larvy užíraly substrát rychlostí blesku a zaplňovaly platový box velkým množstvím suchých fazolovitých výkalů, jež by se možná rovněž daly použít jako hnojivo. Nakonec se mi poštěstilo a jednoho dne jsem uzřel, že přešly do stadia kukly.
Čekalo mne však překvapení. Živočich, jenž vylezl z tvrdého šiškovitého útvaru, rozhodně nevypadal jako zmíněný africký velikán. Jeho hruď byla celá černá a krovky zdobil přechod mezi tmavou a hnědou barvou. Zmíněné goliášovské velikosti však ani v nejmenším nedosahoval. Velmi dlouhou dobu jsem žil v domnění, že se jedná o nejvíce podobný druh, Pachnoda marginata marginata, ale s největší pravděpodobností šlo o omyl. Můj brouk byl zase větší než tento konžský zlatohlávek a vykazoval znaky, jež se s ním neshodovaly. Nedávno mě kdosi upozornil, že by se mohlo jednat o Mecynorrhinu ugandensis. Ta je sice barevně velice rozmanitá, ale těžko říct, zda bychom takto skutečně mohli pojmenovat i mého zlatohlávka. To ať posoudí odborníci...
Každopádně je pro příště lepší na burzách nevěřit všemu, co lidé napovídají, a nekupovat druhy, které bezpečně nepoznáme, nemáme-li chuť nechat se napálit. Věřím totiž, že Goliathus orientalis je mezi chovateli daleko ceněnějším druhem než ten, jejž jsem měl tu čest chovat i já.
A ještě jeden poznatek: Nikdy se nesnažte africké brouky přechovávat v sítěných nádobách. V dospělosti se sice živí ovocem, ale jejich kusadla jsou dostatečně silná, aby zvládla zdolat plastové pletivo! Pak lehce dojde k problémům, když na uprchlíka nenarazíte vy sami, ale vaše nic netušící sestra...

Má další výprava na pardubickou burzu proběhla ještě téhož roku. Tentokrát jsem věděl dobře, co chci, jelikož jsem si při minulé návštěvě stačil všimnout dalších zajímavých živočichů, jež tamější stoly nabízely. A tak jsem přišel k mému dosud velmi oblíbenému druhu. Tím je africká robustní ploštice, zákeřnice dvojtečná (Platymeris biguttata). Tehdy jsem koupi tohoto druhu bral jako něco úžasného a zároveň děsivého. Platymeris je totiž dravá a disponuje účinným jedem. Ten při lovu aplikuje do těla oběti pomocí svého, dalo by se říci i mohutného na hmyzí poměry, bodavě sacího ústního ústrojí. Tímto velkým bodcem (neboli rostrum) probodne hmyzí exoskelet a vstříkne ochromující a rychle působící dávku jedu. Já jsem díkybohu zatím neměl tu příležitost vyzkoušet jed na vlastní kůži, jednomu z mých přátel se to však při neopatrné manipulaci podařilo. Podle jeho slov poté následovala několika hodinová silná bolest doprovázená relativně krátkodobým otokem. Chovatelé říkají, že právě bodnutí těchto afrických ploštic patří k nejnepříjemnějším hmyzím bodnutím, které po letité praxi, způsobené souhrou nešťastných náhod, podstoupili. A to stále není vše! Zákeřnice totiž dokáží také zaměřit a až na vzdálenost třiceti centimetrů vystříknout jed přímo do protivníkových očí. Silný jed tak může způsobit i dočasné oslepnutí. To je také jeden z důvodů, proč při manipulaci s nimi nosím ochranné brýle.
Každopádně se milé zákeřnice osvědčily jako příjemný terarijní druh. Jsou totiž vcelku nenáročné, je zábava pozorovat jejich krmení a velmi rychle a jednoduše se množí. Jsou to totiž organismy partenogenetické (tzn. dochází k rozmnožování dokonce i bez účasti samců. Vzniklí haploidní jedinci pak mají jen poloviční sadu chromozomů). Pravdou tedy zůstává, že i z několika málo jedinců dokážete vychovat celou velkou kolonii. I já sám zákeřnice úspěšně množím a můžu tak neustále pozorovat zázrak přírody v podobě růstu a přeměny živočichů.
Vlevo: vajíčka zákeřnic. Vpravo: mladá zákeřnice v prvním instaru.
Vlevo: mladá zákeřnice se maskuje nasbíranou zeminou. Vpravo: zákeřnice v předposledním instaru, vpouštění do terária
Vlevo: dospělci zákeřnice. Vpravo: dospělec a čerstvě svlečený dospělec.

Zajímavou celkem nedávnou změnou byl pro mě chov švábů. Do té doby jsem totiž šváby choval pouze jako krmivo pro dravce ve svých teráriích. To se však změnilo s příchodem nápadu, že bych si mohl pořídit samotného krále švábů. Tento madagaskarský kolos se nazývá Gromphadorhina portentosa a patří k těm největším. O to lepší je na tom skutečnost, že zároveň ani není příliš drahý. Alespoň na burze Živá exotika v Praze, kterou jsem již mnohokrát navštívil, mě přišel velmi lacino. Tento zavalitý hmyz je vcelku příjemným nájemníkem chovných nádob. Můžete ho bez problémů brát na ruku (trochu ale drápe, to je pravda), je pomalý, nemotorný a živí se prakticky vším, co mu nabídnete. Nejraději však ovocem a zeleninou. Pár nepříjemností však najdete i na něm. Přes den je společníkem příjemným, v noci se však chová poněkud provokativně ke spícím osobám. O to nepříjemnější hluk je, dáte-li mu do terária jako podestýlku chrastící suché listí. Já sám jsem ho po této zkušenosti raději přestěhoval do vedlejšího pokoje. Aby toho nebylo málo, hlučnost je jeho specialitou a zároveň ho v přírodě chrání coby odstrašení přirozených nepřátel. Umí totiž nasát vzduch do zadečku a poté ho velikou rychlostí zase vypustit, což se na venek projevuje jako syčení o síle až 90 decibelů ne nepodobné zvuku rozdrážděného hada.
Mě však i přes tuto jeho fascinující dovednost vcelku rychle omrzel, neboť se stal brzy cílem parazitických roztočů, kteří šváby, svinule a různé mnohonožky velmi často v teráriích kolonizují.
Gromphadorhna portentosa - Vlevo: samec, Vpravo: samice

Již několikrát jsem navštívil o prázdninách Chorvatsko a již třikrát jsem měl to štěstí a narazil na zástupce, byť se to nezdá, se šváby příbuzné skupiny hmyzu, kudlanek - kudlanku nábožnou (Mantis religiosa). Dvakrát z toho jsem si ji dokonce přivezl zpět do ČR a nějakou dobu choval. Nejlepší na tom bylo, že každý ze zmíněných tří exemplářů měl trochu jiné zbarvení. První byl hnědý, druhý hnědo-žlutý, třetí a zatím poslední zelený. Musím říci, že kudlanky mě jsou a vždy budou velmi vítaní terarijní chovanci. A to zvláště pro možnost brát je na ruku, čilost a způsob lovu potravy. Předhodíme-li kudlance do výběhu mouchu či jiný krmný hmyz, můžeme pozorovat, jak se opatrně snaží ke kořisti přiblížit a poté se jí vysokou rychlostí zmocní svýma loupeživýma nohama. Pěknou věcí na nich je, že se dají chovat i ve velmi malém prostoru a nijak je tím neomezujete, jestliže dbáte na časté doplňování potravy. Vhodná je například petlahev s uříznutým hrdlem potaženým síťkou. Kudlanky totiž většinu dne sedí a číhají na kolemjdoucí hmyz.
Barevné variace kudlanky nábožné.

Již zmíněné Chorvatsko také hostí další zajímavé druhy, jež se dají přechovávat v teráriu. Jako příklad uvedu mnohonožky velkých rozměrů. Zatímco u nás tyto neškodné potvůrky dorůstají kolem 4 cm, v Chorvatsku se těší daleko větším rozměrům. Minulý rok jsem měl šanci pár si jich nachytat. Nebyla to však žádná zvláštní novinka. Velké mnohonožky jsem již dříve v chovu také měl. Pro pořádek nejprve uvedu dva chorvatské druhy, které se mi zatím nepodařilo ani určit. Dorůstají až do velikosti kolem 10 cm a jsou to převážně noční živočichové. Já sám jsem je vyrážel lovit až po setmění s baterkou v ruce, síťkou a krabičkami. Člověk si uvědomí až tehdy, kolik živočichů přes den vůbec nevidí... Gekoni, strašníci a noční motýli jsou pak všude. Ale zpět k mnohonožkám! Jsou to opět vcelku nenáročná stvoření většinu času zavrtaná v podestýlce. Živí se všemožnými rozkládajícími se látkami. Při podráždění vypouštějí látku, která obsahuje slabé kyanidy, takže může naleptat kůži.
První z mnohonožek, chycená mnou. (oblast blízko Splitu a Trogiru)
Vlevo: mnohonožka z ostrova Hvar, kterou mi přivezl kamarád. Vpravo: poleptání látkou, již vylučují mnohonožky

Vskutku neočekávaným přírůstkem do mého chovu byl také typ mnohonožky, u nás označovaný jako plochule. Narazil jsem na něj na Živé exotice v Praze. Je to prakticky plochule křehká, na niž můžete narazit v minulých článcích, akorát v africkém (tj obřím) podání. Latinský název zní Coromus vittatus. Trochu připomíná vzhledem filmové ztvárnění karbonské stonožky/mnohonožky Arthropleury se svým silným štítem, který jí kryje podélně celé tělo. Tato plochule je však neškodná a živí se pouze mechy a lišejníky. Dokonce spoléhá na své brnění natolik, že jí chybí schopnost vypouštět odstrašující látku.
Coromus vittatus

A pro úplnost tu mám ještě jednu mnohonožku, a to největší mnohonožku světa - Archispirostreptus gigas (dříve graphidostreptus). K této mnohonožce jsem taktéž přišel na burze v Praze. Chodil jsem nervózně mezi stoly a nerozhodně si prohlížel živočichy na nich umístěné. Nakonec jsem zvolil největšího členovce v okruhu minimálně dvaceti metrů. Na otázku "Kolik prosím stojí jeden Archispirostreptus?" jsem dostal nečekanou odpověď "Do you speak english?". Inu, anglicky jsem uměl, takže jsem si brzy nesl v burzy velice pěkného "domácího mazlíčka". Tato mnohonožka je doslova gigant mezi mnohonožkami. Může dorůst až 38,5 cm a vylučuje velmi silnou jedovatou látku, která při nedostatečném ošetření může na kůži zanechat i jizvy. Živí se jako skoro všechny mnohonožky ovocem a rozkládajícími se látkami.
Mně osobně bohužel v krátké době z neznámých důvodů zahynula, ale jsem přesto rád, že jsem mohl hostit tento africký klenot.
Archispirostreptus gigas

Jednou z mých nejoblíbenějších skupin bezobratlých jsou stonohy (scolopendrmorpha). Při jedné z mnoha návštěv Živé exotiky v Praze jsem se rozhodl si přání, koupit některou scolopendru a chovat, vyplnit. Tito neuvěřitelně draví a agresivní živočichové jsou záležitost především tropických a subtropických oblastí. Největší stonoha světa, Solopendra gigantea, dosahuje až 30 cm. Já jsem se však rozhodl pro daleko menší druh. Vždy mě fascinovala jihoevropská stonoha páskovaná (Scolopendra cingulata, 12 cm), jejíž jed může člověku způsobit nepříjemné zdravotní problémy. Ta však na burze k sehnání nebyla. Nahradil jsem ji však podobně velkým taktéž evropským druhem s velmi podobným zbarvením, Scolopendrou morsitans. Dodnes nevím, jaké přesně následky by mělo její kousnutí,jsem si však jist, že je tu velice vysoká možnost, že by mohlo vést, stejně jako u druhu S. cingulata, k horečkám, zvracení a dýchacím a srdečním obtížím. Možná se to někomu z Vás nezdá, ale já jsem šťasten, když mohu mít něco takového doma a zkoušet to brát na ruku. Zahrnuje to žádané přívaly adrenalinu a především potvrzuje mou teorii, že většina jedovatých bezobratlých se k Vám bude chovat tak, jak se chováte Vy k nim. Upřímně řečeno, občas jsem míval pocit, že stonohy se tomuto tvrzení vymykají, neboť před přelezením na mou ruku se ta má pokaždé zastavila a tykadly ohmatávala prostor před sebou. působilo to, jako by si snad nebyla jistá, má-li se zakousnout nebo lézt dál... Nicméně jsem stále v pořádku a účinky jedu jsem neotestoval.
Scolopendry jsou obvykle velice rychlé a nenasytné. Vpředu jsou vyzbrojeny silnými kusadly s účinným jedem, vzadu posledním párem nohou schopným silně štípnout. Některé z nich dokáží dokonce vyvolat alergickou reakci už jen tím, že přelezou po lidské kůži. Ta moje se však ukázala být vcelku nudná. Většinu času trávila zahrabaná v lignocelu nebo zalezlá v úkrytu a chytat potravu jsem ji příliš nevídal. Ke své spokojenosti si nejspíš budu muset časem pořídit větší a neklidnější druh...
Scolopendra morsitans
Vlevo: hlava se silnými kusadly, Vpravo: zadní pár nohou schopný štípnout

Relativně nedávno jsem s kamarádem jel do Chrudimi za jistým chovatelem. Ve sklepním prostoru chová tento veselý chlapík obrovské množství sklípkanů a různých dalších bezobratlých živočichů. Pomohli jsme mu tuto řádku nohatých kamarádů nakrmit a chvíli před odjezdem jsem od něj zakoupil dva sklípkany druhu Nhandu chromaus. Jsou to vcelku rychlí a agresivní živočichové, jejich jed by však neměl být horší než jed předešlé stonohy. Mimo jiné pouštějí dráždivé chlupy, ale s tím jsem problém nikdy neměl. Mé dva exempláře byly opačného pohlaví, takže jsem se je pokoušel pářit. Bohužel neúspěšně. Namísto toho samice nakonec zakousla a vysála samce. Abych pravdu řekl, sklípkani nepatří k živočichům, kteří by mě nějak zvlášť oslovili, ale jejich chov je určitě pěkná zkušenost.
Vlevo: pár Nhandu chromatus, Vpravo: čerstvě svlečená samice na ruce

Nejvíce ze všech mne však oslovil jiný taxon, taktéž spadající pod pavoukovce - řád Štíři. Svého prvního jsem si koupil již na třetí burze v Pardubicích od již zmíněného chovatele. Začal jsem méně jedovatým druhem zvaným veleštír trnitý (Heterometrus spinifer). Jak jsem již psal, není třeba se obávat bodnutí. Mělo by sice bolet, ale obvykle je doprovázeno pouze otokem. I samotný vzhled tomu nasvědčuje (velká klepeta, malý bodec) Heterometrus pochází z jihovýchodní Asie a dorůstá délky asi 13 cm. Jedná se o pralesní, černě zbarvený druh. Pod UV lampou světélkuje (jako všichni štíři).
Samice, kterou jsem vlastnil, byla již napářená, ale bohužel zemřela kvůli jakýmsi komplikacím, aniž by se již narozená mláďata podívala na svět. Na to, že tam jsou, jsem posléze přišel až při preparaci.
Heterometrus spinifer
Vlevo: heterometrus na ruce, Vpravo: heterometrus za působení UV světla

Můj další druh jsem koupil taktéž od onoho chovatele na další Pardubické burze. Tentokrát se jednalo o mnohem jedovatější druh, madagaskarský Grosphus ankarana, pojmenovaný podle tamního pohoří. Dosud netuším, jaké přesně účinky má jeho jed, ale předpokládám, že budou podobné jako u středomořského druhu Bhutus occitanus. Tento štír je menší než veleštír trnitý a má jiné, pestřejší zbarvení.
I tato štíří byla napářená a dokonce porodila mláďata, ta však bohužel sama sežrala. To mohlo být způsobeno příliš častým vyrušováním. Nezbývá mi, než se poučit...
Grosphus ankarana
Vlevo: menší a štíhlejší klepeto - známka jedovatosti, Vpravo: pod UV

Můj nejnovější a současný přírůstek je opět méně jedovatý (dokonce méně, než samotný Heterometrus), to však na atraktivitě tomuto druhu vůbec neubralo. Osobně jsem si ho pořídil pouze kvůli vzhledu. Jeho název zní štír ojedinělý (Hadogenes paucidens) a pochází z Tanzanie. Je tvarem přizpůsoben životnímu prostředí - ploché tělo mu umožňuje lépe se vměstnat mezi kameny. Svůj bodec na tenkém "ocase" skoro nepoužívá. Je tedy ideální pro začátečníky.
Hadogenes paucidens
Vlevo: telson s malým bodcem, Vpravo: pod UV lampou

Vřele doufám, že Vás má malá sbírka někoho nadchla nebo mé poznatky někomu pomohly, protože rozhodně je, o co stát. Teraristika je, byla a bude skvělou zábavou, která nám vstoupí do života a obohatí nás o mnohé nevšední zážitky a zkušenosti. Tak terárkům zdar!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdybyste si měli vybrat, co byste nejradši chovali?

Brouky 7.5% (3)
Ploštice 2.5% (1)
Šváby 2.5% (1)
Kudlanky 7.5% (3)
Strašilky 0% (0)
Motýly 2.5% (1)
Pavouky 17.5% (7)
Štíry 22.5% (9)
Solifugy 0% (0)
Bičovce / krabovce 5% (2)
Mnohonožky 2.5% (1)
Stonohy 12.5% (5)
Svinule 2.5% (1)
Všechno najednou 15% (6)
Radši nic :-/ 0% (0)

Komentáře

1 HAAS HAAS | Web | 7. února 2015 v 18:06 | Reagovat

Nádherný článek, vážně se Ti moc povedl! Jsem moc rád, že se tu po tak dlouhé době objevila nějaká novinka... Chov bezobratlých je opravdu zajímavý, mě se teda nejvíc líbí asi pavouci a škorpióni, protože mi přijdou strašně roztomilí... :-D I když já osobně bych raději než je choval třeba plazy, které mám moc rád. :-) Jak dlouho to trvalo, napsat takhle dlouhý článek?

2 Matouš Pavlík Matouš Pavlík | E-mail | 7. února 2015 v 18:19 | Reagovat

[1]: Děkuji, jsem rád, že se líbí
;-) Nejspíš jsi mě přesvědčil a čas od času sem něco napíšu. Chápu, já mám asi nejradši štíry a stonohy, pavouky samozřejmě taky, ale co se týče sklípkanů, začali mi připadat tak nějak všichni stejní potom, co jsem jich viděl tuny... :-D Ani nevím, jak dlouho jsem to psal, ale řekl bych, že tak 4 hodiny... ;-)

3 HAAS HAAS | Web | 7. února 2015 v 18:38 | Reagovat

[2]: To je úctyhodné. :-) Co se týká těch sklípkanů, já je třeba neměl ještě před nedávnem moc rád. Myslím, že třeba před rokem nebo dvěma bych si nedovolil vzít nějakého do rukou, a ačkoliv jsem je obdivoval už tehdy, prostě bych se s nimi nechtěl seznámit po hmatu. Teď už ale ano... :-D Díval jsem se třeba na Divokou Kolumbii s Nigelem Marvenem, kde si Nigel nechal lézt po rukou a dokonce i po obličeji obrovskou tarantuli modrou (popravdě český název jen odhaduji, ale anglicky je to Colombian giant blue tarantula). A velcí pavouci se mi začali líbit... :-) A samozřejmě ti jedovatí jsou taky hodně zajímaví, jedovatá zvířata se mi dost líbí.

4 HAAS HAAS | Web | 15. února 2015 v 10:30 | Reagovat

Hele, a všechny bezobratlé, které jsi tu popisoval před lety, jsi choval nebo případně chováš doma?

5 Matouš Pavlík Matouš Pavlík | E-mail | 17. února 2015 v 22:53 | Reagovat

[4]: Jo, víceméně ano ;-)

6 HAAS HAAS | Web | 18. února 2015 v 17:56 | Reagovat

[5]: Docela Ti i závidím, že Ti třeba rodiče dovolí mít něco takového doma. :-D Mě by prý možná dovolili gekončíka, ale další zvířátka, která bohužel většina obyvatel našeho domu považuje za "havěť", prostě odsuzují. :-( Z bezobratlých jsou třeba štíři nebo sklípkani prostě přenádherní.

7 Matouš Pavlík Matouš Pavlík | E-mail | 18. února 2015 v 21:38 | Reagovat

[6]: Pravda, také jsem to tak měl. To chce roky praxe přivykání rodiny na svůj koníček. Funguje to asi tak, že si neustále pořizuji méně a méně příjemné druhy. Kdybych se před rokem zeptal, jestli si můžu pořídit sklípkana, nejspíš bych se nesetkal s úspěchem. I přesto většinou není nikdo nadšený, když se vrátím domů z burzy, ale pak si všichni zvyknou. ;-)

8 HAAS HAAS | Web | 19. února 2015 v 16:39 | Reagovat

[7]: Máš pravdu. Jenže já bych si asi jen tak nějaké zvíře koupit nedovolil, protože péče o něj pak stojí peníze, hodně peněz... Možná, že by ostatní děsily spíše právě peníze, než onen tvor samotný, ať už by to byl sklípkan nebo asijský chřestýšovec... :-D Jinak díky za přihlášku do soutěže, zatím jsi asi jeden z šesti. :-)

9 HAAS HAAS | Web | 25. února 2015 v 17:27 | Reagovat

Jinak včera jsem už dal na blog první kolo té nové soutěže, snad jsem Ti to neudělal moc těžké-kdyžtak se podívej. :-)

10 Matouš Pavlík Matouš Pavlík | E-mail | 26. února 2015 v 18:01 | Reagovat

[9]: Jo, už jsem tam byl a odpověděl. ;-) Zatím úplně bez problému! :-)

11 HAAS HAAS | Web | 26. února 2015 v 18:22 | Reagovat

[10]: Začátek byl taková zahřívačka, příště to možná už tak snadné nebude. I když zase musím dodržet svůj slib a nedávat tam zvířata, která skoro nikdo nezná. :-)

12 HAAS HAAS | Web | 21. března 2015 v 9:33 | Reagovat

Před chvílí jsem napsal na svůj blog článek o hmyzu, který určitě důvěryhodně znáš, jestli chceš, podívej se. :-) :-D

13 HAAS HAAS | Web | 17. dubna 2015 v 21:56 | Reagovat

Nekoupil jsi si teď v blízké době nějakého nového mazlíčka? :-)

14 Matouš Pavlík Matouš Pavlík | 8. června 2015 v 11:10 | Reagovat

[13]: Teď bohužel ne, mám toho doma docela dost z toho, co už jsem popisoval, tak čekám, až se časem uvolní místo. Nicméně teď pracuji na projektu o ekosystému na mršině, takže by zde měl přibýt článek, až to dokončím. ;) (+ sem přidám nejspíš i videodokumentaci, takže snad je, na co se těšit)

15 HAAS HAAS | Web | 12. června 2015 v 18:03 | Reagovat

[14]: Tak to se ale rozhodně těším.

16 anonym anonym | 26. března 2016 v 12:59 | Reagovat

Brouk, kterého zde ukazuješ je skutečně mecynorhina torquata ugandensis, ale velice vzácná a nevšední barevná forma.

17 Zillysasync Zillysasync | E-mail | 13. října 2017 v 17:24 | Reagovat

viagra 20mg coupons sort by
http://viagrawithoutdoctorprescr.com - viagra without prescription
  viagra hong kong
<a href="http://viagrawithoutdoctorprescr.com">viagra without a doctor
</a> - viagra, pharmacology
viagra 10mg return to board index

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama